Slovník inventur a další zajímavosti

Proces, při kterém se zjišťuje skutečný stav majetku, zásob a závazků firmy, kdy se ověřuje, zda vše odpovídá účetním záznamům. Je součást širšího procesu inventarizace.

Obsahuje inventuru, tedy proces zjišťování skutečného stavu majetku, a porovnání oproti účetnímu stavu, kdy následuje vyčíslení tzv. inventarizačních rozdílů a na závěr jejich zaúčtování.

Opakující kontrola, která může probíhat například měsíčně, čtvrtletně či podle interních předpisů. Cílem je průběžně ověřovat soulad mezi účetními záznamy a skutečným stavem zásob.

Jedná se o inventuru, kdy se fyzicky kontroluje stav a počet vlastními pracovníky nebo externím dodavatelem inventurních služeb, přičemž se provádí u majetku hmotné povahy.

Provádí se zpravidla u bankovních účtů, pohledávek, závazků a u takového druhu majetku, u kterého nelze provést fyzickou inventuru, například z důvodu jeho nehmotné povahy.

Databáze či datový soubor všeho oběžného majetku za celou existenci firmy, kdy zpravidla obsahuje interní číslo položky, čárový kód, název, m.j. a jednotkovou nákupní cenu. Slouží jako základní databáze pro LISW.

Datový soubor obsahující položky oběžného majetku s nenulovým stavem zásob; tento import se používá po provedení inventury a slouží k celkové inventarizaci a vyčíslení rozdílů.

Jedná se o datový soubor, který obdrží zákazník po ukončení inventarizace ze strany Leite. Tento soubor obsahuje stejné údaje jako import dat a je doplněn o rozdíly u jednotlivých položek.

Inventura má zjistit rozdíly mezi evidencí a realitou, takže mohou nastat tři výsledky: Účetní stav je shodný s fyzickým (ideální), nebo se najdou rozdíly kladné (přebytky) či záporné (manko).

Poradní a kontrolní orgán pro oblast inventarizace majetku, kdy o výsledku dané inventury ve firmě tato komise sepíše zápis s podpisy svých členů

Záznam o výsledcích inventury, ve kterém jsou zjištěné skutečné stavy majetku a závazků; slouží jako důkazní prostředek pro účetnictví a musí být podepsán odpovědnými osobami.

Provést fyzickou inventuru má za povinnost každá společnost, která má nějaké zásoby, majetek nebo pokladny. Tuto povinnost jim ukládá § 6 odst. 3 zákona o účetnictví. Pokud inventarizaci neprovede, účetnictví je považováno za neprůkazné, a to na základě § 8 odst.!

Definuje ji zákon o účetnictví (§ 29 a § 30 ZoÚ), přičemž ukládá účetním jednotkám, společnostem, povinnost provádět inventarizaci, a to nejméně jednou za účetní období, tedy minimálně jednou ročně (typicky to pak bývá k rozvahovému dni).

Jedná se o inventuru stejného majetku dvěma nezávislými inventurníky, kdy pak dojde k porovnání jejich výsledků a prověření případných rozdílů; po jejich opravě následuje investigace rozdílů; jde tak o velmi přesnou formu inventury, ale i o jednu z nejnákladnějších.

Proces porovnání množství fyzicky spočítaného a množství uvedeného v účetnictví, přičemž Investigace navazuje na inventuru a je jednou ze součástí celkové inventarizace majetku ve firmě. Cílem je zde zjistit příčinu rozdílů a přijmout nápravná opatření nebo opravy v evidenci.

Slouží k označení lokace v rámci inventury, kdy takovéto štítky musí být vždy zcela jedinečné, ideálně označeny číselně nebo logickou alfabeticko/numerickou kombinací.

Jedinečné a nezaměnitelné označení majetku, které slouží k jeho evidenci a snadnému dohledání, zpravidla se jedná o číslo skladové karty, BAR kód, QR kód neboli RFID kód.

U každé inventury (zejména u větších) je vhodné plochu rozdělit do menších lokací,  kdy může jít o místnosti, části skladu, regály v něm nebo například police v regálu; mít takto prostor rozdělen a označen je důležitou součástí přípravy na inventuru, což pak může v průběhu ušetřit spoustu času!